... Lidé, co bagry obsluhovali, byli dřevorubci. Ví se, že dřevorubci v tropických pralesích nemohou kácet stromy tak jako u nás doma. To by s prací nebyli nikdy hotovi. Společnost, která les kácela, byla až z předaleké Evropy. Tak se stávalo, že dřevorubci museli v pralese zůstat po celý rok. Děti dřevorubců naštěstí mívají školní prázdniny také. Velmi často je tedy s rodiči trávily v dřevorubeckém táboře.

Báječné exotické prázdniny čekaly i na Tondu s Kristýnkou. V táboře drželi spolu, protože oba bydleli celý ten dlouhý rok od prázdnin do prázdnin v Brně a dobře se znali.

„Dobré ráno, Tondo. Tak co? Můžeš?“ vyhrkla nedočkavě Kristýnka hned na uvítanou. „Můžu, ale do oběda musíme být zpátky. Co to s sebou, prosím tě, vlečeš?“ zeptal se Tonda a ukázal na veliký vak, který měla Kristýnka přes rameno. „To jsou plovací vesty, máma by mě bez nich na řeku nepustila.“ Tonda s Kristýnkou mají v blízké domorodé vesničce kamarády - Rubena a Savu. A právě ti je pozvali na řeku - na rybářskou výpravu. „To tedy bude ostuda, dokážeš si představit, jak směšně budeme před Rubenem a Savou vypadat? Vždyť oba umíme plavat!“ zamračil se Tonda.

„Nehudruj, Tondo. Vesty máme schované ve vaku a nikomu je přeci nemusíme ukazovat. A pospěš si, ať na nás Ruben a Sava nečekají.“ Potom se rozběhli k malému přístavu u řeky...