„Bublino, stůj, k noze,“ vrčí Anetka a tahá fenku na vodítku zpoza pásky, ohraničující výkop v chodníku. Je naštvaná na celý svět, a tak trhne vodítkem razantněji, než by sama chtěla. Bublina se na ni uraženě podívá velkýma psíma očima. Tenhle pohled Anetku poslední dva měsíce, co pejska má, spolehlivě rozesměje. Hned má lepší náladu a zkontroluje displej své GPS. Keška, kterou hledají, by měla být někde tady. Anetka se obrátí na kamaráda Libora, jednoho z mála..

„Bacha, ať o něco nezakopneš.“ Libor nesdílí pro geocaching tolik nadšení jako Anetka.

„To je divný. Musí to ukazovat špatně,“ krčí Anetka rameny. Výklenek je prázdný a široko daleko není vidět žádná vhodná skrýš pro schránku s kýženým obsahem.

„No jo, proč by to taky někdo schovával sem, když se sem teď nesmí. Pořiď si přesnější GPS,“ opáčí Libor. „Hele, pojď, jdeme, možná jsou tu někde i kamery a ještě budou problémy. Tady to nebude.“