Déšť Lukáše nebaví. Sedí doma, protože v dešti nesmí ven skákat do kaluží. Přitom holínky Lukáš má. I pláštěnku. Jenže maminka řekne: „Lukáši, bude oběd, půjdeme odpoledne.“ Pak je odpoledne, prší pořád, a on si musí jít hrát s legem, i když se tak těšil na ty kaluže.

Přesně takhle to bylo i jednou v sobotu. A tak Lukáš ze samého zklamání trošku zlobil. Možná o trošku víc než trošku. Aby si užil aspoň nějakou vodu, napustil dřez a pouštěl v něm lodičky. Lodičky plavaly, Lukáš dělal bouřku, hřměl a blýskal a zvedal vlny. Veliká krása.

Jenomže na podlaze se udělala potopa a maminka se dopálila, Lukáš se snažil vysvětlit, že v bouřce se to tak prostě občas semele, maminka ho poslala do pokoje a Lukáš na ni vyplázl jazyk. A bylo to.