Sluníčko tahá Lucku z postele. „Vstávej, ty ospalče ospalá!“ šimrá ji na zavřená víčka. Lucka otevře jedno oko. „Jsi horší než budík,“ bručí mrzutě. Ve městě, kde bydlí, známém jako Lipník nad Bečvou je obloha modrá jako ta nejmodřejší ze všech jejích pastelek.

Lucka vstane, obleče se a protře si ospalé oči. Ale když si chce sednout ke snídani, sluníčko zmizí. Lucka se mračí. „No, promiň? Vzbudíš mě, a pak se schováváš?“ Sluníčko vykoukne škvírou mezi mraky a špitne: „Já se schovalo, aby ti rychleji vystydnul čaj. Pak zas vylezu.“ Znovu se schová, ale Lucka už se nemračí. Fouká do čaje, aby se mohlo sluníčko rychle vykulit zpoza mraků. Pak si spolu dají rohlík.