„Dobrou noc,“ zazní pološeptem do tmy a pak už jen zapadne klika.

Petr slyší kroky za zavřenými dveřmi, jeden jako druhý. Mlaskají, jak dopadají na podlahu. Jsou tišší a tišší, až se ztratí úplně. Světlo, které do jeho pokoje před chvílí nakukovalo tenkou škvírou pode dveřmi, zmizí jakbysmet.

„Ta škvíra je ale hubená,“ napadne v duchu Petra, „někdo by ji měl nakrmit.“

Co teď? Petrovi se nechce spát. Jenže všude kolem už se uvelebila lenivá černočerná tma. Spolkla skříň, všechny její hračky, stůl, a slupla dokonce i židli. Petr mžourá po pokoji, tma se tam už dávno rozvaluje. A když chce spát tma, Petr by měl taky.

Zavře oči. Ovečky počítat nebude, místo nich si raději představí draky. Každý jinak velký, někteří strašliví, jiní ještě strašlivější a další zase spíš pro legraci. Směšní draci. Když vtom najednou…